Close

II. Liberální demokracie, demokratická Evropská unie a jeden svět – politické prostředky k uchování hodnot svobodného života

Odkaz na Úvod

Odkaz na předchozí kapitolu I. Hodnoty svobodného života ve svobodné společnosti

II.

Liberální demokracie, demokratická Evropská unie a jeden svět – politické prostředky k uchování hodnot svobodného života

Považujeme za důležité tyto hodnoty svobodné společnosti znovu právě dnes připomínat a vystupovat na jejich obranu. Činíme tak, protože máme zkušenost, příběhy a svědectví o jejich popírání v totalitní společnosti a protože se znepokojením sledujeme nárůst autoritářských hnutí.  Ta útočí na tyto hodnoty i na demokratické instituce určené k jejich ochraně. Namísto toho, aby se napravilo špatné fungování demokratických institucí a odstraňovala se korupce, kterou jsou někdy postiženy, volá se po jejich zrušení a nahrazení vládou silné ruky. Stavěli bychom se proti autoritářským a totalitním formám vlády i v případě, že by přinášely hospodářský rozvoj větší než liberální demokracie, protože si osobní, občanské a politické svobody a tvořivosti ceníme výše než pouhých materiálních statků. Historická zkušenost ukazuje, že násilnické formy vlády  vedou společnost k úpadku i hospodářské zaostalosti. V soutěži s liberální demokracií neobstál ani fašismus, ani nacionální socialismus ani komunismus. Nebezpečí plynoucí z totalitních systémů musíme důrazně připomínat i proto, že v troskách veřejné diskuse jsou stále silněji slyšitelné hlasy zastánců renovovaných autoritářských a totalitních ideologií. Snaží se znevažovat hodnoty svobodné společnosti a oslabovat legitimitu liberálně demokratických institucí. Podobně je třeba rozhodně vystupovat proti novým autoritářským a totalitním hnutím, které vycházejí buď z čistě náboženského fundamentalismu, nebo z ideologizovaných náboženských učení.
Liberální demokracii v České republice podporujeme i s vědomím jejích nedostatků proto, že představuje jediný systém, jehož cílem je uskutečnit hodnoty svobodné společnosti. Odmítáme snahy nahradit liberální demokracii domněle dokonalejším systémem, jakým má být například „řízená demokracie“ či „přímá demokracie“, ale usilujeme o postupné odstraňování jejích nedostatků.
Ochrana hodnot svobodné společnosti má být také úkolem Evropské unie, kterou nazýval Václav Havel „vlastí naší vlasti“. Aby tento cíl naplnila, je nutná její transformace, která povede k odstranění „demokratického deficitu“. Evropská unie se musí stát politicky akceschopným celkem, jehož rozhodování se bude opírat o demokratické postupy. Takový celek bude uchovávat hodnoty svobodné společnosti, zachovávat autonomii i kulturní rozmanitost členských národních států a bude schopen řešit bezpečnostní, ekonomické i další výzvy současného světa.
Za základní východisko zahraniční politiky České republiky i Evropské unie považujeme původní lidská práva. Ta platí pro každého člověka, a jejichž dodržování je proto třeba požadovat od všech států světa. Jednotlivcům i hnutím, která ve svých zemích usilují o dodržování těchto původních lidských práv, je třeba poskytovat všechnu možnou morální, politickou i materiální podporu.

A.
Liberální demokracie

Liberální demokracii tvoří politicko-právní systém, tržní hospodářský systém a systém kulturně-mravní. Tyto tři systémy se vzájemně podmiňují, ale jsou relativně autonomní.
1.    Politická rozhodnutí a právní normy podléhají mravním principům z hlediska cílů i prostředků. Posláním politiky není diktovat společnosti morálku, ale uskutečňovat ty základní hodnoty, které jsou nezbytné k uchování svobodné společnosti. Překračování tohoto omezení a snaha nastolovat mravní hodnoty politickou mocí posouvá systém k autoritářství či k totalitě. Podobné omezení platí i vůči hospodářství. To má být regulováno nikoli administrativními zásahy, ale obecnými normami a pouze tehdy, jsou-li nezbytné pro zachování svobodné soutěže. Politické rozhodování při tom bere v úvahu legitimní mocenské a ekonomické zájmy, aniž jim podléhá. V liberální demokracii podstatou politiky není boj o moc, ani pouhé vyrovnávání ekonomických zájmů, ale, jak bylo řečeno, nenásilné jednání lidí a skupin lidí rozmanitých názorů, ambic a zájmů za účelem dosažení shody na rozhodnutí, které je pak závazné pro všechny a může být vynucováno silou. Demokratická povaha politiky je založena na diskusi, která není mocensky manipulována a do níž může svým názorem přispět každý. Politická reprezentace je ustavována svobodnými volbami. Z nich jsou vyloučeni pouze ti, jejichž cílem je zrušení podstatných náležitostí demokratického právního státu či násilí vůči skupině občanů. Politická moc je podrobena zákonu a vůči jednotlivci omezena respektováním jeho základních práv a svobod. Výkon politické moci se vyváženě rozděluje mezi legislativu, exekutivu a justici, které se vzájemně kontrolují. Politickou reprezentaci ustanovuje demokratická volba. Právní řád v oblasti soukromého práva není nástrojem politické moci; v oblasti práva veřejného se podřizuje především veřejnému zájmu, nikoli zájmu právě vládnoucí reprezentace. Sociální dimenze státu se zaměřuje na pomoc občanům v nouzi, nikoli na vyrovnávání majetkových nerovností.
2.    Hospodářský systém, založený na svobodném podnikání a svobodné smlouvě se rovněž podřizuje mravním principům například v tom, že nemá produkovat ani šířit škodlivé výrobky a služby. Trh je prostředím, kde se ve svobodné soutěži a ve svobodné směně stanovují ceny a odhalují aktuální potřeby společnosti. Podnikání je především projevem lidské tvořivosti zaměřené k užitku, zisk představuje jeho měřítko a odměnu. Racionální chování na trhu, úsilí o co nejlepší zboží za co nejmenší cenu, o zisk či o výnosnou investici není v rozporu s mravními principy. Zisk, stejně jako majetek je nemravný, pokud je samoúčelem, pokud slouží špatnému účelu, nebo neslouží vůbec. Právní regulace trhu však neuskutečňuje vcelku tyto mravní hodnoty, ale týká se pouze ochrany podmínek, bez nichž by trh nemohl svobodně a autonomně fungovat. Jako příklady lze zmínit ochranu vlastnických práv, dodržování smluv, sankcionování podvodů, ochranu života a zdraví, ochranu svobodné soutěže.
3.    Kultura je projevem lidské svobody dělat a tvořit nové věci. Proto bývala vnímána v souvislosti s tím, co člověka přesahuje a co jej činí člověkem – s oblastí posvátného. Prvek novosti v kultuře předpokládá osvojení toho, čeho už bylo dosaženo, a proto o kultuře mluvíme ve dvojím smyslu: jako o kulturní tradici a jako o tom, co je vůči ní nové – o živé kulturní tvorbě. Prvotním účelem kultury je čistý projev lidské svobody. Pro utváření člověka jako jednotlivce i společnosti jsou však důležité i projevy druhotné: poznávací, mravní i náboženské. V tomto smyslu je tedy produktem kultury lidské poznání světa i postavení člověka v něm, vzdělanost. Náboženství vyrůstá ze vztahu člověka k nepodmíněnému základu jeho existence, z něhož odvozuje smysl individuálního i společenského života. Náboženská svoboda je výrazem otevřenosti svobodné společnosti i vůči podnětům, které vycházejí ze zdrojů mimo většinové názory. Náboženství i v moderní době nabízí, kromě jiného, také jeden z důležitých způsobů sdílení a odůvodnění mravních hodnot. Prosadit je však v širší společnosti vyžaduje jejich obhajobu ve veřejné diskusi a bez mocenských tlaků. Mravní hodnoty a normy vytvářejí řád ve společnosti; je to řád, který není vynucován mocenskými zásahy, ale je tvořen jednáním, které lidé uskutečňují pouze proto, že jsou přesvědčeni o jeho správnosti. V moderní společnosti jsou mravní hodnoty a jejich zdůvodnění ve veřejné diskusi odpovědností každého jednotlivce. Mravní a politické hodnoty se stávají sdílenými svobodnou společností ve veřejné diskusi, která se otevírá každému názoru a v níž je rozhodujícím činitelem společné hledání pravdivých argumentů. Ve velké společnosti se taková diskuse může uskutečňovat jen prostřednictvím medií, kompetentních a v dostatečné míře nezávislých na mocenských ambicích a na ekonomických zájmech.  Kulturně-mravní systém je reprezentován občanskou společností, jejíž činnost zahrnuje navíc i sociální pomoc a humanitární službu. Liberálně-demokratický stát respektuje autonomii občanské společnosti, nesnaží se jí postátnit ani ji nenechává bez podpory. Přenáší na ni ty státní pravomoci, které je občanská společnost schopna vykonávat efektivněji.

B.
Evropská unie

Liberální demokracii, v níž jsou práva menšin, i práva jednotlivců chráněna před útlakem, lze dlouhodobě jen obtížně udržet v malém homogenním národním státě. Pokud takový stát není součástí širšího demokratického celku, hrozí, že dříve či později jej ovládnou autoritativní jednotlivci, využívající emocionální výkyvy většiny.
Národy, které dospěly k politické samostatnosti, ji mohou uskutečnit pouze tím, že se přetvoří v politické národy, složené z politicky zralých jednotlivců, schopných svobodného jednání na základě rovnosti. Politický národ je otevřené společenství uchovávající svou kulturně-historickou identitu, aniž by potlačovalo rozmanitost svých menšin.
Evropské kulturní dědictví, založené na řeckém filosofickém a politickém myšlení (vláda zákona, rovnost před zákonem, politika podřízena mravnosti, demokracie, atd.), na římském státoprávním odkazu (říše míru a práva, veřejná správa a místní samospráva, atd.) a na židovsko-křesťanském náboženském a mravním odkazu (důstojnost každého člověka jakožto božího obrazu, bratrství lidí a jejich rovnost před Bohem, světská povaha politické moci, atd.), tvoří společný obsah života evropských národů. Tento společný obsah se neztratil ani tehdy, když jej formovala svébytným způsobem jednotlivá etnika. Ta v éře nacionalismu potvrzovala svou národní identitu jednostranným zdůrazňováním rozdílů mezi národy. Nevnímala to, co je spojuje. Tento společný obsah existence evropských národů vytváří nosnou půdou politického sjednocení Evropy.
Všude, kde žijí svobodní lidé, budou vždy existovat rozdílné zájmy. Hlavní smysl takového integračního politického útvaru, jako je Evropské unie, spočívá v tom, aby střety těchto zájmů neeskalovaly do válečných konfliktů. Evropská unie je formou mírového soužití národů. Mír není jenom klidem zbraní, ale spravedlivý řád a svornost obyvatel založená na společném sdílení základních hodnot.
Národní a kulturní rozmanitost Evropy tvoří její bohatství. Musíme jej  uchovávat a rozvíjet – to je jedním z důležitých cílů politické integrace. Té dosáhneme prostřednictvím důsledného uplatňování principu subsidiarity. Ten spočívá v tom, že na vyšší úroveň politického rozhodování přenáší pouze ty pravomoci, které nemůže efektivně vykonávat úroveň nižší. Národnostně a kulturně historickým podmínkám Evropy proto nejlépe odpovídá decentralizovaný model uspořádání založený na demokratických principech. Aby se tento model uskutečnil je třeba integrační proces současné Evropské unie (EU) dokončit. To je třeba mít na paměti i ve chvílích, kdy jsou na pořadu dne jiné problémy. Cílem je vytvořit:
1.    demokratickou EU, aby každému zaručila možnost podílet se na rozhodování o zákonech, které budou pro něho platit;
2.    silnou EU, aby dokázala ochránit nás, náš národ i celé své území před jakýmkoli vnějším i vnitřním ohrožením;
3.    svobodnou EU, aby každému zaručovala svobodu, která bude omezována jen ohledem na svobodu druhých (k nim patří i ti, kteří přijdou po nás);
4.    spravedlivou EU, aby zaručovala každému jeho práva a poskytovala mu patřičné prostředky, aby se jich mohl domoci;
5.    prosperující EU, aby vytvořila dostatek hodnot duchovních i materiálních, které každému, kdo se na jejich tvorbě podílí, zaručovala odpovídající míru blahobytu; surovinově i energeticky zabezpečenou;
6.    solidární EU, aby slabým a bezmocným lidem poskytovala možnost nežít v bídě, ale způsobem odpovídajícím důstojnosti člověka;
7.    čistou EU, aby každému zaručovala čistý vzduch, čistou vodu, čisté prostředí a zdravé potraviny. Jen tak se stane prostředím trvale se zlepšujícího života;
8.    rozmanitou EU, politicky i správně decentralizovanou, podporující národní a kulturní identity, umožňující, aby každý zůstával sám sebou, pokud to není na překážku spolupráce s druhými;
9.    uchovávající EU, která pečuje o mravní, vzdělanostní, kulturní i přírodní hodnoty zděděné po předcích;
10.     inovativní EU otevřenou novému poznávání a tvorbě nových hodnot.

C.
Jeden svět založený na lidských právech

Principem zahraniční politiky České republiky a Evropské unie, nadřazeným hospodářským zájmům, je mírové soužití založené na uznání a dodržování původních lidských práv. Proto je třeba odmítnout jak pacifismus, který vede k toleranci vůči totalitním a autoritářským režimům a ke lhostejnému přihlížení masovým zločinům proti lidskosti, jichž se tyto režimy dopouštějí. Musíme odmítnout i takzvaný politický realismus, který nadřazuje hospodářské zájmy nad lidská práva a cynicky akceptuje neuznávání a porušování těchto práv nedemokratickými režimy jako oprávněný projev suverenity. Mnohokrát se v historii ukázalo, že režimy, kterým jsou lhostejná původní lidská práva svých občanů, nemají zábrany nerespektovat je ani u občanů cizích, a pokud to shledají jako výhodné, rozpoutají válku.
Státy, které nerespektují základní práva svých občanů, představují ohrožení míru. Etnická, kulturně-historická, náboženská či jiná odlišnost národů světa je přínosem do světového společenství pouze v případě, že neohrožuje život a důstojnost člověka a neznemožňuje mírové soužití s ostatními národy. Cílem této politiky je jeden svět, v němž se každý člověk může domoci svých původních lidských práv. Takovou politiku se snažil provádět Václav Havel a je třeba na ni novým způsobem navazovat i v nových podmínkách.

Daniel Kroupa, září 2016

Děkuji Pavlu Bratinkovi, Filipu Karfíkovi, Mikuláši Kroupovi a dalším přátelům za cenné doplňky, rady a připomínky. 

Pokud Vás text oslovil, můžete jej podepsat.